Koncem dubna Vynášíme Moranu. Výstava Františka Skály představuje převážně práce vzniklé od roku 2004 do současnosti. V autorské architektonické a výstavní koncepci, vycházející z prostoru Valdštejnské jízdárny, umělec připravil divákovi komplexní zážitek. Instalace pracuje s výstavním prostorem jako celkem, jeho světelnou atmosféru, a obsahuje jak rozličné výstavní pavilony, tak solitérní monumentální díla, světelné instalace i práce vytvořené přímo pro prostor Jízdárny. Výstavu je možné chápat jako přehlídku několika autorových tematických expozic, kdy jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou, stejně jako zaběhnutý obraz o autorově práci. Celek však vyjevuje skrytý řád, názor na svět, předmět uměleckého zájmu a zkoumání, které chce autor prostřednictvím své tvorby co nejpřesněji artikulovat. Základním prezentačním i instalačním principem výstavy je uskupení uměleckého materiálu do několika autorsky pojatých pavilonů – „muzeí v muzeu“. Autor využívá jazyka vystavování jako takového, rozehrává různé druhy a roviny dialogu mezi divákem a uměleckým dílem. Jednotícím aspektem výstavy je světlo, které autor zkoumá a užívá ve všech jeho kvalitativních podobách. V praktické rovině umožňuje pozorovat exponáty, ale je i nástrojem jejich pochopení, umožňuje prosvícení materiálu a přeneseně osvícení diváka. Většina prostoru je nasvícena umělým světlem, někdy imitujícím proměnlivý sluneční svit. V některých případech divák vstupuje do prostoru osvětleného přirozeným slunečním světlem nezatemněných oken Jízdárny s výhledem do Valdštejnské zahrady.
Poslední středeční výlet jsme strávili na mokřadu. Statečně jsme překonali rouru, přes kterou se dostáváme na naše oblíbené místo. I přes chladnější počasí se děti okamžitě vrhly do vody. Plavali jsme i dál od břehu a Martina učila děti pískat na vodu. Jedním z mnoha zážitků byla malá užovka obojková, kterou chytila Hanka Z., a na které všem ukázala typické znaky, podle které jí bezpečně poznáme. Kromě plavání si děti užily budování vodních cest v písku, které se stále více větvily. Odpočívali jsme u knížky Ferdy mravence a hlavně svačinových zásob, které se rychle tenčily.
