Nový rok jsme začali v úterý ráno společným povídáním o zážitcích z Vánočních prázdnin. Pak se děti pustily do svých oblíbených činností v herně i klidné místnosti a Kačenka pro jistotu přepočítala tisícovkový řetěz, jestli mu nějaké kuličky nechybí. Školní děti v lednu absolvovaly přezkoušení, trochu jsme se na to připravovali i společně, procvičili jsme si písmenka, čtení i počítání. Probrali jsme výtvory, které si děti ještě neodnesly, a doma si už každý sám se svými rodiči připravil ukázky své práce během pololetí. Všichni si své přezkoušení moc užili, nikdo se nebál a všechny děti úspěšně předvedly své znalosti i dovednosti.
Únor byl díky prázdninám krátký měsíc, během kterého jsme měli možnost pozorovat změny počasí a postupné probouzení se jara. Na začátku měsíce jsme ještě sledovali stopy ve sněhu a klouzali se na zbytcích ledu, koncem měsíce se objevily první sněženky, které děti každý den chodí obdivovat. Sluníčko nás vylákalo opět na hřiště a po zimní přestávce mají děti potřebu hrát společné venkovní hry.
První půlku března ovlivnila velká nemocnost dětí. Nic vážného, ale pro jistotu děti i maminky virózy trávily v klidu domova. Bohužel jsme se nemohli zúčastnit Milovického Masopustu pořádaného Lesní školkou Skřítek, ale děti to v Puči doháněly převlékáním se do různých kostýmů, ve kterých trávily celé dny. Po delší době si řekly o přípravu společné čtvrteční svačiny, kterou s Péťou rády připravují.
Začátek dubna byl slunečný, tak jsme využívali každé chvilky k pobytu venku. Na hřišti se děti většinou zabaví samy, ale když se tam po delší době objevil Jirka, stal se hned terčem různých honících her. Inspiroval děti ke hře se spadaným listím, která opět skončila zahrabáváním se do něj. Slunečné pondělí jsme využili i k práci na pozemku v sadu, který jsme začali srovnávat. Děti mezitím objevily vanu plnou dešťové vody, takže velmi rychle našly vhodné nádoby na nošení vody a pustili se do budování vodních nádrží v hromadě písku.
Květnové počasí nás drželo hodně venku. Většinou jsme zůstávali hned od rána až do oběda v lesoparku, nebo chodili dolů k tůním, občas i do sadu. V lesoparku si děti hrály své hry, které si v poslední době rády vymýšlejí. Na hřišti vedla obrácená honěná – všichni honí jednoho, na kamenech různé varianty hry Kameny, která pro nás pozorovatele vypadá jako pouhé shazování z kamenů dolů, ale zdá se, že má poměrně propracovaná pravidla.
Červen byl náš poslední měsíc v prostorech bývalé ZŠ Juventa. Většinu času jsme trávili venku, buď v lesoparku, nebo v okolí tůněk, občas i na našem novém pozemku v sadu. V horkých dnech jsme se jezdili osvěžit na tůně Hladoměř, kde jsme se nejen koupali, ale i budovali systémy vodních cest a nádrží. Ve třídách jsme se postupně připravovali na stěhování, třídili hračky, hry a nasbírané materiály všeho druhu, vyhazovali odpadky a probírali se hromadami výrobků a výkresů. Poslední týden už jsme naše vybavení stěhovali do všech trochu volných domácností. Také jsme do poslední chvíle maximálně využívali tělocvičnu. V sadu jsme sledovali postupné budování našeho budoucího zázemí. Zatím máme domek se střechou, ale bez oken, naštěstí můžeme pobývat i na zastřešené terase. V okolí jsme objevili několik třešní, takže naše cesty často končily čerstvým občerstvením.
